Bylo by snadné propadnout dojmu, že jsem se asi úplně pomátl, hejtit uprostřed dubna adventní kávový kalendáře. Vysvětlení je nasnadě: tak dlouho jsem odsouval tohle téma, až je najednou duben. A tak to je v životě se vším.

Řekněte někomu, že se vám nechce jezdit na dovolenou, protože to znamená opustit svůj domov, kde máte všechny svoje oblíbený věci a nejspíš vám řeknou, že jste autista. Nemají pravdu. Nebo možná mají, ale kvůli něčemu jinýmu. Nevím, já vás neznám. To je ale teď jedno.

Říká se, že štěstí (i neštěstí) někdy chodí po horách, někdy po lidech. O kávovarech nebyla řeč. V tom je právě ta zrada a vlastně i geneze mého překvapení.

Není nad to si občas zažertovat. Následující text by neměl brát nikdo vážně, a už vůbec ne, pokud náhodou máte pražírnu kafe. Z právních důvodů, všechno je jenom vtip a kdo se v tom pozná, ať si to řeší se svým terapeutem. Přinášíme totálně fiktivní překladový slovník pojmů z kávového marketingu, abyste věděli, co ty všechny nápisy na balení kafe znamenají. Tedy co by znamenaly, kdyby tohle všechno nebyl vtip. Samozřejmě.

Člověk by snadno mohl podlehnout dojmu, že bejt schopnej si jednak udělat espresso doma a druhak se tomu věnovat, dejme tomu, odborně (haha), bude skvělej koníček. Není. Domácí espresso je jednou z disciplín, která žere peníze, trpělivost, příčetnost a vrací toho málo (espresso velmi variabilní kvality). Pojďme si to rozebrat v detailu.

Vánoční čas ve svý nejsurovější praktický podstatě znamená hlavně stání v hodně frontách. Zatímco jsem takhle zrovna dneska nedobrovolně chillil, překvapila mě míra vlastního cynismu. Musím říct čestně, že jsem tohle při adventu nečekal. Člověk ale musí mít nějakýho koníčka.

Vánoce jsou neoddiskutovatelně před námi. Projevuje se to hlavně přeplněnými výdejními boxy dovážkových služeb a obecně kolabující dopravní infrastrukturou. Propadnout předvánoční hysterii je ale dost cringe, takže si pojďme napárovat vánoční cukroví a krátce pomeditovat nad tím, co to všechno znamená. Možná se nám to úplně nepodaří, možná jo. Kdoví. Vem vet, jak by řekla Lisa Ekdahl. Ale to sem teď nepatří.