Odpusť mi, Otče, neboť jsem zhřešil

Začnu trochu zeširoka, protože to je můj blog a můžu si dělat, co chci. Dlouhá léta jsem nechápal, proč moji rodiče jezdí každý rok na dovolenou na to samé místo a říkal jsem si, že já to jednou budu dělat zcela jinak.

Potom se ale stalo něco nepochopitelného a zjistil jsem, že na tom něco je, protože dojet někam po dvanácti až patnácti hodinách a vědět, kde je sámoška, konoba a ucházející kavárna má něco do sebe. A tak vznikla každoroční pouť do Chorvatska. Děsně originální, já vím.

Co je ale zajímavé pro tento kontext, je chorvatská distilérka Aura, kterou jsem objevil v rámci večerního procházecího sidequestu. Ta mě zlákala nejprve ginem (já jsem totiž obyčejný muž, piju whisky a gin, pěstuju kočky a svůj starej splín atd.), až jsem letos zjistil, že dělají taky limoncello.

Protože mě kdysi v novinách instruovali, že každej článek musí bejt přístupnej komukoliv nehledě na jeho předchozí znalosti, vysvětlím, co je limoncello. Velmi stručně řečeno to je citrónovej šňaps, kterej má kolem 30 procent alkoholu. Hm, tím jsem vlastně vyčerpal celé téma, co je limoncello. Pro tento kontext to stačí, komu ne, zeptejte se svého oblíbeného chatbota.

Nicméně, zpátky k té kávové herezi.

Na Instagramu při každodenním doomscrollingu jsem viděl video, kde Italové lejou trochu limoncella do espressa a třebaže jsem zásadně proti přidávání čehokoliv do kafe, říkal jsem si, že když to dělají Italové několik posledních dekád, tak to musí být zaručeně něco jiného, než když nějaká Jessica ve Starbucks naleje do jednoho espressa dva litry mlíka, litr sirupu a ještě si tam dosype skořici, cukr a šlehačku. Teď samozřejmě nemyslím Jessicu z Duny, ta by nic takového neudělala, ale nejspíš ještě něco horšího. Bene Gesserit a jejich kávový praktiky určitě někde budou popsaný, ale na to teď není prostor. But I digress.

Tak jsem to zkusil. Udělal jsem si espresso z kafe, který dle mého posudku nebyla až taková bomba, a trochu jsem do toho cmrdnul limoncella s tím, že to o moc zhoršit už nemůžu.

Výsledek mě překvapil. Limoncello dost sladký, ale taky kyselost a vůně citrónu, což teoreticky pomůže každýmu kafi, i nějaký přepražený průmyslově připravený hrůze. Což ale neznamená, že byste se měli takovým kafem trápit a potom ho limoncellem fixovat.

Odpusť mi, Otče, neboť jsem zhřešil a něco do kafe přidal. Současně ale dělám výjimku pro limoncello a je nyní možné ho beztrestně do kávesu přidávat.

Amen.